Historie a současnost unitářství

Unitářství jako samostatný duchovní směr se začalo formovat během reformačních procesů v křesťanství, jež vyvrcholily během 16. století. To, v čem hlavně se tento duchovní směr ideově odlišoval od většiny ostatních křesťanských denominací, i reformovaných, je obsaženo přímo v jeho názvu. Oponuje totiž představě tzv. trojjediného boha, což se označuje jako trinitářská koncepce. Zdánlivě logickým důsledkem popření boží trojjedinosti v myšlenkách některých unitářů je i popření Kristova božství. To neznamená, že si jej neváží, i přesto jej zpravidla považují za významného proroka. Ovšem sporných témat je v křesťanství mnohem více, a právě postojem k nim se jednotlivé křesťanské denominace odlišují.

Historicky u zrodu unitářství stáli tři hlavní představitelé:

1. Michael Servet (1511 - 1553) – španělský lékař a teolog. Právě proto, že odmítal trojjedinost boží, nechal jej Kalvín upálit jako kacíře i s jeho spisy.
   
   
2. Ferenc Dávid (1510 - 1579) – liberální sedmihradský biskup, který podpořil toleranční dekret. Později odsouzen na doživotí a vězněn na hradě Déva.
   
   
3. Faustus Socinus (1539 - 1604) – o generaci mladší italský teolog, který před inkvizicí utekl do Polska. Je autorem tzv. „Rakowského katechizmu“.

Je nutno dodat, že antitrinitářské názory provázejí celou historii křesťanství od doby, kdy se koncepce trojjedinosti začala v myšlení teologů konkretizovat, tedy cca od 4. stol. n. l. Odpor ke katolickým dogmatům se označoval za herezi a odpůrci byli nazýváni heretiky. V tomto směru lze za předchůdce unitářství považovat, počínaje ariánstvím, i manicheismus, gnosticismus, bogomilství, katarství apod.

České země již od 13.stol. tradičně patřily k územím, kde svobodomyslné myšlenky nacházely své podporovatele a kde také byly v různých dobách s různou intenzitou tyto myšlenky i potlačovány. Společnost unitářů, zhruba po desetiletém úsilí, u nás v roce 1930 založil a dlouhá léta vedl Norbert Fabián Čapek, kterého nacisté umučili v Dachau roku 1942. Jeho nástupcem se stal dr. Karel Hašpl. Ten československé unitáře vedl až do konce 50. let; umírá v roce 1964 na následky své těžké nemoci.

Dnes je unitářství rozšířené po celém světě, i když nerovnoměrně. Velmi silné zastoupení má v USA, odkud se také dostalo k nám. Moderní unitářství nelze považovat za čistě křesťanskou denominaci, proto se také v názvu naší organizace neobjevuje slovo církev. Naše náboženská společnost je v mnoha směrech netypická, protože nemá jednotné vyznání víry. Přesto existují ideje, které všechny unitáře spojují, a tyto jsou vyjádřeny v unitářských principech. Za nosné sjednocující principy lze označit svobodu, rozum a toleranci.

Ve světě existuje více náboženských směrů, které nechtějí spoutávat a usilují o svobodu svědomí a přesvědčení. Dnes se sdružují v nejstarší mezinárodní náboženské organizaci nazvané Mezinárodní asociace pro náboženskou svobodu (IARF), která byla založena roku 1900 v Bostonu. Také NSČU je členem. Snaží se o mezinárodní dialog a pochopení různých kultur formou kongresů, konferencí v různých částech světa, publikační činností, financováním výzkumu podstaty a dějin náboženských věr apod. V roce 1995 vznikla v Essexu Mezinárodní rada unitářů a univerzalistů(ICUU), která svými principy a cíli konkrétněji a přesněji vyjadřuje směrování uvedených duchovních směrů.

Mezi unitáři panuje velká myšlenková pestrost a flexibilita, neexistují žádná závazná dogmata ani rituály. Je proto úsměvné, pokud někdo unitáře označí za sektu. V budoucnosti lze očekávat zrod nového moderního náboženství, které by mělo překlenout nejen všechna současná náboženství, ale i vědu. A právě unitářství je v dnešní době jedním z mála náboženských směrů, dokonce ne-li jediným, které by mohly svou koncepcí stát u jeho zrodu. Zda tomu opravdu tak bude, je těžké dnes předvídat. Nezáleží to na nikom jiném; jen na nás.

Ostrava 2014